Rock of Cashel
Legenda
Ďábel se svými mohutnými kusadly zakousl do skalisté hory. Kámen pod tlakem jeho čelistí pukal jako skořápka. Jedním mocným trhnutím vyrval z hory obrovský kus skály. Pozvedl tlamu k nebesům, napřímil se a rozevřel blanitá křídla. Mocně se jimi rozmáchl. Proud vzduchu rozvířil množství prachu, jenž v mžiku zastínil krvavě rudé, zapadající slunce. Jeho obrovské, téměř dračí tělo se s mírným pohupováním vzneslo prachem nasyceným ovzduším. Několik mohutných máchnutí a bestie zamířila k obzoru. Po několika mílích těžkopádného, houpavého letu spatřil ďábel na travnaté zelené pláni člověka. „Co tu dělá ten lidský červ“ prolítlo mu hlavou a zamířil tím směrem.
Ten člověk na pláni byl sv. Patrik, největší z Irských světců. Právě pozvedával velký dřevěný kříž. Přišel na toto místo před několika dny a při prvním východu slunce se mu zde natolik zalíbilo, že se rozhodl založit zde klášter. Jakmile to ďábel spatřil zarazil se. Jeho mohutné tělo zůstalo houpavě viset ve vzduchu. Na jeho tváři se objevil zmateně nechápavý výraz. S otevřenou tlamou nevěřícně zíral na Patrikovo počínání, až se skalní útvar v jeho tlamě uvolnil a padal k zemi. Pomalu mu začalo docházet, čeho je právě svědkem. Patrik vztyčil kříž. Stín kříže se rozprostřel po celé pláni. Jakmile ho ďábel spatřil, zprudka se otočil a krátkými rázovitými pohyby křídli prchal k obzoru. Dopadající kameny mocně otřásly zemí. Po několika minutách se vše uklidnilo, prach klesl k zemi a sv. Patrik si jako první prohlížel novou horu. Tak nám alespoň líčil legendu o založení Rock of Cashel při sklenici Guinnessu náš domácí.
Popis Rock of Cashel
Rock of Cashel se nachází v jižní části Irska v hrabství Tipperary a je to prakticky splněný sen cestovních kanceláří. Za jediný den můžete shlédnout téměř kompletní Irskou středověkou architekturu. Na jednom místě se zde totiž nachází věž z 11.století, románský kostel, monumentální katedrála, věžový hrad, zříceniny dvou klášterů atd.
Jedna z prvních věcí kterou shlédnete při vstupu do areálu Rock of Cashel je nesmírně zajímavá středověká budova Hall of Vickars. Jedná se o několik překrásných středověkých místností postavených pro osm chóristů starajících se o bohoslužby v katedrále. Postupem času však těchto osm privilegovaných získalo takovou moc a bohatství, že se lidé proti nim začali bouřit a úřad musel být zrušen. Vrchní část budovy sloužila jako obytná a byla opatřena velkým krbem. V přízemí této budovy určitě stojí za shlédnutí kříž sv. Patrika. Ten původně stál venku na nádvoří, ale vzhledem k jeho stavu byl přemístěn právě na toto místo. Na původním místě si nicméně můžete prohlédnout jeho kopii. Tento kříž patří mezi prosté kříže a svým tvarem se zcela vyniká klasickým irským křížům. Jeho levou stranu podepírá jakýsi sloupek a co je zvláštní, nemá tradiční kruh uprostřed jako většina irských křížů. Z největší pravděpodobností se dá předpokládat že podpírací sloupek měl být i na druhé straně, ale do dnešních dnů se bohužel nezachoval. Na jedné straně kříž zobrazuje Ježíše Krista v dlouhém rouchu a na straně protější opata či biskupa. Někteří tvrdí a odtud zřejmě jeho název, že jde o sv. Patrika. Podle velmi rozšířené legendy měl být podstavec kříže využíván jako korunovační kámen velekrále z Munsteru. Tato legenda se ale jeví jako velmi nepravděpodobná, jelikož dle výzkumů kámen podstavce a jeho opracování je totožné se samotným křížem.
Prakticky kolem celé katedrály a taky i v ní se nacházejí desítky náhrobních kamenů či desek. Jak jsem byl poučen svým domácím, „jde o posvátnou půdu a proto je to čest být pohřben na takovém místě, bohužel už je to zakázané“ zesmutněl… Částečně přilepena na katedrálu se na jižní straně nachází Cormakova kaple. Podle domácího nejkrásnější románská kaple v Irsku. Cormakova kaple je jednou z nejstarších a nejzachovalejších románských staveb v Irsku. Skládá se z chrámové lodi, kněžiště a dvou věží vystupujících na jižní a severní straně ze zdí kněžiště. Je mnohem menší než vedlejší katedrála, ale její kamenná výzdoba je ohromující. Uvnitř kaple je temné přítmí, jen několik reflektorů osvětluje kněžiště. Hned u vstupních dveří se nachází fascinující, ornamentálně vyzdobený, kamenný sarkofág. Podle pověsti jde o sarkofág samotného krále Cormaka.
Vedlejší katedrála je o sto let mladší než Cormakova kaple. Byla postavena mezi lety 1230-1270. I když už se dnes jedná pouze o zříceninu, její velikost nám vzala dech. Na první pohled zaujme nebývale velké kněžiště v porovnání s chrámovou lodí. Tento zajímavý architektonický jev byl zapříčiněn v 15. století, kdy arcibiskup Richard O’Hedian nechal přistavět rezidenční věž. Říká se, že arcibiskup chtěl postavit svou rezidenci "někde" v areálu "Rocku", ale nenašel dostatečně velké místo. Proto nechal vestavět věž do západní části chrámové lodi a tím ji o polovinu zkrátil.
Válcová věž je oficiálně datována do 12.století, nicméně dle jejího jehlanovitého tvaru je možné, že mohla být postavena již ve století desátém. U této věže se člověk prostě musí zastavit, rozhlédnout se po krajině a nechat se unášet tou středověkou atmosférou.
Právě zde totiž dle legendy utrhl sv. Patrik lístek jetele, aby na něm demonstroval princip svaté trojice – boha Otce, Syna a Ducha svatého jako tří osob vycházejících z jednoho stonku. Od těch dob je lístek jetele neoficiálním znakem Irska.
Cliffs of Moher
Cliffs of Moher – nejvyšší bod útesů ční do výšky 201m nad Atlantikem. Útesy stojí na předhoří, které se tlačí přes srázné a narušené stěny z břidlice a pískovce přímo do moře, kde dávají vyniknout ničivé síle atlantských vln. Samozřejmým jevem je nepřetržitá eroze; během bouře před několika lety se zřítila celá jedna část útesů. Táhnou se v délce 8km.
Burren
Burren (Boireann neboli „skalistá země“) je rozlehlá náhorní plošina z vápence a břidlice, která zabírá území severozápadního Clare o rozloze přes dvě stě čtverečních kilometrů. Jedná se o krajinu tvořenou řadami sklaních útesů, terasami a vápencovými deskami, které jsou zřídkakdy přerušeny něčím výraznějším. Svojí prázdnotou a šedí působí severní část oblasti Burren doslova jako "ledová sprcha" pro všechny, kdo si představují Irsko pouze jako svěží a zelenou krajinu. Burren je nečekaná část země pokrytá holými skalami, které pouze v nižších polohách přecházejí do radostnější zeleně polí a nad nimiž se rozprostírá už jen nekonečná obloha. zdejší strmé stěny a skalní terasy spadají k moři v podobě větrem narušené pemzy. Sluncem vybílené skály postupně získávají tmavou až kovovou barvu, zatímco útesy a kaňony se často halí do mlžného oparu. toto nevlídné místo, které jakoby zázrakem přetrvává po boku lidského osídlení, výstižně popsal Cromwellův pozorovatel: "Divoká země, kde není ani tolik vody, aby se v ní dal utopit člověk, kde neroste strom, na kterém by se dal oběsit, a kde není ani tolik půdy, aby mohl být pochován". V této oblasti bylo nalezeno na 60 hrobů z doby kamenné (3000-2000 př.n.l.) zpravidla klínového tvaru, kamenné mohyly a dolmeny; dále přes 400 kruhových pevností z doby železné (500 př.n.l.-500.n.l.) sloužících jako obranná obydlí; v neposlední řadě pak množství křesťanských kostelů, klášterů, válcových věží a křížů.
Kamenitá oblast Burren působí až mystickou prostotou, napovídající cosi o starodávném strádání. Plošina je tvořena šedou skálou, tu a tam rozdělenou dlouhými rovnoběžnými rýhami. Voda, která dopadne na tuto krajinu, se ihned ztrácí ve vysoce porézním podkladu, odkud odtéká prasklinami, skalními dírami, jeskyněmi a tunely. jedinou viditelnou řekou je Caher, ovšem vyskytují se tu také podzemní toky a povrchová jezera, která se dočasně tvoří po silných deštích. Celkové panoráma této oblasti se zdá být pusté a uzavřené, avšak šedou krajinu zdobí divoká květena vystavující na odiv své překrásné barvy. K potěše i údivu botaniků oplývá Burren neuvěřitelně pestrým složením rostlinstva, mj. zastoupeným arktickými, alpinskými a středomořskými druhy rostoucími na jenom území.
Nikdo přesně neví, jak se sem všechny tyto rostliny dostaly. Podle jedné teorie pocházejí některé středomořské květiny z doby, kdy mělo Irsko daleko teplejší klima, ovšem jakým způsobem přežily, je předmětem čirých spekulací: snad díky zvláštním podmínkám, které společně vytvářejí vlhký a teplý vzduch vanoucí od moře, Golfský proud, jež zajišťuje mírné zimy bez mrazů a velice účinná drenáž vytvořená v porézním vápencovém podkladu.
Wicklow Mountains
Divoká a opuštěná krajina leží dostatečně blízko Dublinu. Není tedy divu, že se sem tradičně stahovali bandité. Hory nabízí i množství významných historických památek. Středověký klášter v Glendaloughu evokuje atmosféru izolovanosti, v jaké zde žili křesťanští mniši. Vznešený Powerscourt House s impozantním průčelím se zde dodnes i po velkém požáru tyčí jako symbol minulé slávy angloirské nadvlády a Avondale House, v nádherně zalesněném údolí směrem na jihovýchod od hor, vypráví příběh Charlese Stewarta Parnella, jednoho z největší irských státníků 19.století.
Powerscourt
Právě zde, přímo v srdci Pale, se angloirští mocipáni cítili nejbezpečněji. Powerscourt představuje výmluvný symbol jejich nadvlády, který se v různých obměnách opakuje po celém Irsku: velké sídlo s podrobenými vesnicemi okolo. Dům navržen 1740. V roce 1974, v předvečer velké slavnosti, která se pořádala na počest dokončení rozsáhlé renovace, dům vyhořel. Z dálky vypadá palladiánské sídlo uprostřed neuvěřitelně krásného parku stále ještě impozantně. Uvnitř však z jeho dřívější slávy zůstaly jen stíny. Výstava s fotografiemi domu z doby před požárem + zajímavé materály z historie. Proslulé zahrady kolem domu pocházejí z viktoriánského období, ale nezapřou vliv starších evropských klasicistních parků. Tvůrcem horních teras byl jistý Daniel Robertson, člověk s poněkud uvolněným přístupem k práci. Robertson se nechal vozit po zahradách na trakaři s lahví cherry v ruce, a když ji dopil, jeho tvůrčí síly upadly, a tím toho dne pro něj práce skončila. Ať však byly metody jeho práce sebepodivnější, konečný výsledek byl víc než dobrý: okrasné zahrady se stupňovitými terasami vedou dolů k jezeru a pozadí jim tvoří vzdálený hrcholek Sugerloaf Mountain. V zahradě je spousta zajímavostí: úpravné zdi ozdobené stříhanými vavříny, hřbitov domácích zvířat a vonná edvardiánská japonská zahrada s čínskými jehličnany a bambusy. Překrásný, stotřicetimetrový vodopád Powerscourt Waterfall, největší v Irsku, asi 5km od domu.
Čtete více o sídle Powerscourt na oficiálním webu (anglicky).
Ring of Kerry
Okruh Ring of Kerry, měří 177 km a zahrnuje i polostrov Iveragh, dá se projet za 1 den, nádherné scenérie.
Kenmare
Městečko Kenmare má 1200 obyvatel, dobrý přístav, mořské lázně. Chytá se zde mnoho lososů. Na blízku doly měděné a olověné. Město je úhledně a plánovaně rozčleněné (v roce 1775 ho navrhoval sám první markýz z Lansdowne) a příjemně kosmopolitní: kromě zahraničních usedlíků je zároveň přestupním místem pro všechny, kdo cestují z hrabství Cork. Kenmare založil sir William Petty, Cromwellův generální inspektor, kvůli svým dolům u řeky Finnihy. Petty byl extrémně aktivní při zacházení s majetkem zkonfiskovaným za cromwellovských válek (z čehož ostatně velice těžil). Chudá vláda platila mnoha vojákům půdou, avšak ne všichni se chtěli usadit v Irsku, a proto prodávali svoje pozemky překupníkům, jakým byl i Petty. Stále narůstajícího množství svých pozemků rozesetých po celém Irsku, včetně zhruba jedné čtvrtiny celého Kerry, bezpochyby dosáhl díky vládnímu pověření k průzkumu země. Tehdy prošetřil dvě třetiny Irska za neskutečných patnáct měsíců. Další úspěchy sira Pettyho nebyly o nic méně cenné: začínal jako statistik, ekonom a demograf, ale už ve svých 27 letech se stal profesorem hudby a zakládajícím členem Královské společnosti v Londýně; politicky velice mazaný člověk, kterému se dařilo získávat stále větší množství pozemků a jemuž král Karel II. udělil rytířský titul, i když kdysi věrně sloužil Cromwellovi. V Kerry položil základy báňského a tavičského průmyslu, podporoval rybolov a založil rozlehlé sídliště Lansdowne, které kdysi obklopovalo celé město; mnoho z tehdejších budov se dochovalo do dnešních dnů. Důkazem o daleko starší osadě je patnáct kamenů, jež kousek od centra dnešního města tvoří na březích řeky kamenný kruh.
Muckross Abbey
Opatství založil jako františkánský ústav již v polovině 15.stol. Macarthy Mor, ovšem následně bylo obsazeno Jindřichem VIII.; mniši se ještě jednou vrátili zpět aby je roku 1652 definitivně vyhnal Cromwell. Dnešní rozvaliny jsou nejlépe zachované v celém Irsku.
Muckross House
Masivní panské sídlo z 19.stol. postavené v neoalžbětinském slohu, jehož návrhářem byl skotský architekt William Burn, nachází se blízko břehů jezera Muckross, uprostřed překrásné scenérie Národního parku Killarney. Dům je ústředním bodem parku a slouží jako ideální základna pro jeho prozkoumání.
Dům byl postaven pro Henry Artur Herberta a jeho ženu, malířku Mary Balfour Herbert. Byla to ve skutečnosti již čtvrtá stavba, kterou generace rodu Herbertů v průběhu dvou století na tomto místě obývaly. Návrhy připravil známý skotský architekt William Burn a stavba probíhala mezi lety 1839 a 1843. Původní plán byl vystavět zdobnější dům, než vidíme dnes, ale změnil se pravděpodobně na žádost Mary. Hlavní pokoje jsou zařízeny ve stylu 19. století a ukazují elegantní životní styl bohaté třídy vlastníků půdy tehdejší doby, zatímco ve sklepě si můžete představit pobíhající služebnictvo a čilý pracovní ruch, který zde při vykonávání denních úkolů panoval. V padesátých letech 19. století rodina Herbertů podnikla rozsáhlé zahradní úpravy, čímž se chtěla připravit na návštěvu královny Victorie v roce 1861. Později v této zahradnické tradici pokračovala i rodina Bourn Vincentů, která koupila panství na počátku 20. století. V této době vznikly například Sunken, Rock a Stream Gardens (zahrady potopená, skalní a potůčková). Některé místnosti jsou určeny k výstavě materiálů spojených se životem lidí v hrabství Kerry – řemeslníci demonstrují svoje živnosti jak v suterénu sídla, tak i v nedalekém řemeslnickém centru. Tradiční farma, čajovna, zahrady, jezero Muckross Lake, pěšina kolem jezera, kolem eukalypty, magnólie, bambusy, osmnáctimetrový vodopád Torc Waterfall.